Pokémon GO

Posted: 17/07/2016 by Jack in Příspěvky

 photo Pokemon_Go_zps1rbty3z0.pngMobilní Pokémoni sotva mohli udělat větší díru do světa. Když vyšli během Festivalu Fantazie 2016, rozšířili se rakeťákovým tempem a během jednoho, dvou dnů se skoro z každého, kdo neměl Windows Phone, stal trenér. A to pro nás ještě ani neměli být k dispozici. Testovací provoz byl zahájený na Novém Zélandu, ale lidi po celém světě stahovali potenciálně zavirovaná APK a vytvářeli si falešné účty na Apple Store, jen aby se ke hře dostali. Jak se to povedlo? Skutečně ta hra stojí za to? Jak se bude vyvíjet v budoucnu?

 photo Screenshot_2016-07-10-19-34-11_zpsfvgo5alt.pngPokémon GO je geolokační hra na mobilní telefony založená na stejnojmenné, dnes již více než dvacetileté sérii. Na mapu skutečného světa nakreslí zajímavé body, určí, kde se budou vyskytovat jací Pokémoni a umožní je hráčům chytat, trénovat a posílat do boje, pokud se se svým telefonem fyzicky dostanou na určené místo. Nedokážu si představit lepší koncept, který by dal hráčům možnost dostat se přímo do role trenéra Pokémonů. Každý hráč tak má svou pomalu se rozšiřující sbírku, postupně objevuje informace o jednotlivých mechanikách a pokémonech, může se scházet s ostatními hráči a vyměňovat si informace a podnikat skupinové výpravy.

Samozřejmě, Pokémon GO není první hra, která s tímhle konceptem přišla. Například geocaching, Foursquare nebo Zombies Run jsou mnohem starší a vypracovanější, ale přitom se jim nepodařilo získat tolik popularity za celou dobu jejich fungování. Stejně tak Ingress, předchozí hra studia Niantic Labs, která toho má s Pokémon GO mnoho společného. Proč se jí nepodařilo zaujmout tolik lidí tak náhle, jako PoGO?

 photo PM8eOkm_zpsyuowqw8i.png

První zjevná odpověď je značka. Pokémoni jsou už dlouho v popkulturním povědomí, i u lidí, kteří nikdy v životě nehráli žádnou z her (konzolových, karetních ani ostatních), neviděli seriál nebo nesbírali samolepky ani jiný merchandising. Nejde samozřejmě jen o nostalgii a loajalitu značce, čas ukázal, že design pokémonů (minimálně první generace, která je zatím jako jediná v PoGO k dispozici) je skutečně skvělý a jistě byla spousta lidí, kteří se s nimi chtěli blíže seznámit, aniž by to znamenalo kupovat si herní konzoli nebo dívat se na seriál pro děti. Ingress oproti tomu má jakýsi příběh (spíše mytologii), který ovlivňuje jména předmětů a herních mechanik, ale jinak stojí naprosto mimo hru. Když řeknete “Potřebuju nasbírat pokébally, abych tu chytil pokémona a trénoval ho v tělocvičně”, většina lidí bude hned vědět, o co jde. Když řeknete “Potřebuju nahackovat portál, abych dostal XMP burstery, abych šmoulům zničil rezonátory a obsadil ho pro žabáky”, nebude vám rozumět nikdo, kdo Ingress už nějakou dobu nehraje.

 photo ezgif.com-resize_zpsbhrnl6zb.gifNiantic labs ale oproti Ingressu  udělali v herních mechanikách PoGO několik změn, které jej činí přátelštější a přístupnější hrou. Když hrajete sami, je Ingress nudný a místy prakticky nehratelný. Můžete jen sbírat energii a předměty a kochat se všemi těmi portály na vysoké úrovni, se kterými nemůžete nic dělat. A i tenhle proces je poměrně jednotvárný, jen prostředek k cíli, kterým je vylevelování se na vysokou úroveň, kdy už konečně můžete i něco dělat. Oproti tomu v PoGO je i pouhé sbírání předmětů zajímavější – roztočíte disk s obrázkem dané zastávky, a vypadnou z něj bublinky s předměty, které pochytáte. Je to jednoduché, hloupé, dětinské a asi tisíckrát lepší, než přístup Ingressu “zmáčkni tlačítko, dostaneš předměty”.

Stejně tak mechaniky skupinové hry jsou u PoGO zatím zaměřené spíše na skupinovou sólo hru v kontrastu s komplikovanými operacemi v Ingressu. Můžete vyhodit vábničku, kterou budete lákat pokémony pro všechny trenéry z okolí, můžete se svým týmem obsazovat tělocvičny, ale na nic z toho v podstatě nepotřebujete ostatní hráče. V PoGO si vyberete, jaký jste tým, až na 5. levelu, a ani pak na tom tolik nezáleží. Nikde zatím nejsou globální ani lokální žebříčky a myslím, že i díky tomu není mezi týmy taková rivalita a klidně si můžete vyrazit chytat pokémony s někým z jiného týmu. Ingress vám oproti tomu dá vybrat tým ještě než vás vůbec pustí k tutorialu a doufejte, že si vyberete ten správný, který má ve vašem městě zastoupení nebo ve kterém máte nějaké kamarády, jinak si moc nezahrajete. A i když máte lidi, se kterými můžete hrát (a kteří budou mít tu trpělivost vytáhnout vás na nějaký vyšší level), Ingress je podstatně nákladnější hra. Na nějaké zajímavější ovládání a spojování portálů vyžaduje někoho s notebookem, který naplánuje a koordinuje akci a někoho s autem (optimálně dva, na L8 portál potřebujete alespoň 8 lidí), který tým doveze na potřebné místo. PoGO oproti tomu od použití auta celkem aktivně odrazuje – obvykle není potřeba jezdit nikam daleko, a při rychlé jízdě (nad cca 15 km/h) nepočítá vzdálenost k vylíhnutí vajíčka.

Ingressu také úplně chybí ekvivalent centrální mechaniky PoGO, kterou je chytání pokémonů. Napětí začíná už když váš telefon zavibruje a vy se tak dozvíte, že se ve vašem okolí vyskytuje pokémon, kterého se můžete pokusit chytit. Bude to zase ten podělaný Drowzee, kterého už máte aspoň stokrát? Nebo nějaký vzácný pokémon, kterého jste ještě třeba ani neviděli? On by se hodil i obyčejný Magikarp, alespoň by vás posunul o krok blíže k vysněnému Gyaradosovi. Podíváte se na telefon a hned se ho můžete pokusit chytit. V tu chvíli se hra přepne do módu chytání, a i ten je kvalitně udělaný. Konečně vidíte, jak je ten pokémon silný a pokud ho chcete chytit, čeká vás lehce komplexní hra. Chcete obětovat pokémoní krmivo a vzácnější pokébally, abyste měli vyšší šanci na chycení? Nebo to risknete a vyplácáte třeba 5 obyčejných pokéballů? Hodíte pokéball normálně a budete riskovat, že ho pokémon odrazí, nebo s faleší což je těžší, ale pokémon ho neodrazí? A nakonec samozřejmě musíte pokéball tapnutím hodit a trefit se. Ale ani v tu chvíli nemáte vyhráno – pokémon se může z pokéballu dostat, a vy tak musíte proces opakovat znovu, nebo vám rovnou uteče. Opět, kombinace několika jednoduchých mechanik vede k zábavné minihře, která se jen tak neomrzí. A to jsem ještě nezmínil mód rozšířené reality, kdy pokémona můžete vidět promítnutého do normálního světa snímaného kamerou vašeho smartphonu a můžete se s ním třeba i vyfotit.

img_2016-07-07-12161541_zpshlwveftv

Zkrátka, Ingress je taková ta stolní hra s roboty, kde pásmem měříte vzdálenosti mezi vojenskými útvary, sledujete množství nábojů, poškození a přehrátí součástek obřích robotů a všechno si to zapisujete do tabulek, na které pomalu ani Excel nestačí. PoGO jsou Activity.

 photo Screenshot_2016-07-16-16-48-04_zpsfbqijmcl.pngPokémon GO je v současné době ještě ve velmi rané verzi (první veřejná verze pro Android měla číslo 0.29.0). To se projevuje zejména na stabilitě hry a serverů, ale i na absenci některých vlastností, které bych u téhle hry čekal. Nejde si vyfotit pokémona, kterého máte chyceného, zcela chybí výměna pokémonů (byť už bylo potvrzeno, že se na ní pracuje) nebo jakákoliv jiná přímá interakce mezi trenéry, žebříčky týmů a/nebo trenérů a in-game chat. Mně osobně se nelíbí realtimový boj o tělocvičny a raději bych viděl klasický, tahový systém. Je ale otázka, jak by nové featury změnily hru – psal jsem o tom, že přátelská atmosféra možná závisí právě na absenci žebříčků. Niantic se ale nejspíš bude prioritně snažit zapracovat na monetizaci. Už od začátku hra obsahovala obchod, kde si za reálné peníze můžete kupovat virtuální předměty (na které si ale také můžete vydělat hraním hry). To je podle mě ale jen vrcholek ledovce. Obří popularita PoGO se nemusí nutně odrazit v příjmech z tohoto obchodu, ale Nianticu dává do rukou obrovské množství dat o tom, kudy se uživatelé pohybují a jaké mají návyky. Pokud má někdo u svého podniku zastávku, může ji využít k lákání hráčů, kteří u něj možná něco utratí, z toho by Niantic určitě také rád viděl nějaká procenta. Už se mluví o sponzorovaných zastávkách a kdo ví, co přijde dál?

Pokémon GO se samozřejmě nevyhnuly obecné problémy jak série Pokémon, tak geolokačních her obecně. O tom, že ve hře efektivně zotročujete inteligentní zvířata a nutíte je bojovat proti sobě, se mluví už od prvních her. Je fakt, že u Pokémon GO alespoň ten boj není primární náplní hry a blíží se tak mnohem víc vizi tvůrce série Satoshiho Tajiri, kterého inspirovalo chytání brouků. Možná by pomohlo, kdyby se nechtění pokémoni vypouštěli zpět do přírody místo toho, aby se posílali profesoru Willowovi na rozemletí?

 photo screen_shot_2016-07-15_at_3.07.42_pm_zpsbrahrl95.png

Při větší popularitě PoGO budou ale mnohem viditelnější problémy týkající se geolokačních her. Ne každý se může kdykoliv o samotě bezpečně procházet všemi částmi města. PoGO je v tomhle ohledu hra, která alespoň částečně vylučuje ženy a zdravotně postižené. V horší situaci jsou ale černoši – situace, kdy americká policie zastřelí černocha jsou v USA na denním pořádku, a v případě PoGO se navíc ukazuje, že v černošských čtvrtích bývá mnohem méně zastávek než v jiných. Myslím si, že v případech takhle populárních her by se je tvůrci měli snažit co nejvíce zpřístupnit okrajovým skupinám.

I přes to je ale Pokémon GO fenomén, který se prakticky přes noc (byť to trvalo 20 let) vyhoupl do absolutního mainstreamu a obrovská zábava téměř pro všechny. Jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží.

Advertisements
Comments
  1. “rozšířili se rakeťákovým tempem”

Zanechte komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s